ORB – Políři 6:4
Orel Rock Boskovice – Políři 6:4(4:0)
Branky: Daniel Trunda 3, Petr Suchý, Jiří Burgr, Petr Ševčík – Jaroslav Raichl 2, Roman Nowak, Martin Dokoupil
Sestava: Martin Suchý – Jiří Burgr, Jan Havel, Karel Jeniš – Petr Ševčík, Daniel Kropáč – Petr Suchý, Daniel Trunda, Lukáš Lorenc
Hurá, máme první výhru. To je asi nejpodstatnější fakt z druhého kola Základní soutěže. Nutno podotknout, že Skalička sice dorazila pod novým názvem, ale opět v hodně malém počtu šesti hráčů. Nás nebylo v první půli o mnoho více, scházeli jsme se až postupně.
První půli bylo na hřišti jasně vidět, že rozdíl mezi oběma týmy v posledních ročnících není náhodný. Ačkoliv jsme na rozdíl od soupeře mohli střídat, ukázali jsme i větší fotbalovost a bojovnost.
Postupně se trefili Jirka, Danek i oba Peťánkové a o přestávce bylo skóre zaslouženě 4:0. Převaha se projevila i po přestávce a Danek Trunda zkompletovat hattrick. Přes zimu tak zřejmě neztratil střeleckou fazónu, když v posledním domácím zápase minulé sezóny nastřílel trefy čtyři. Zbývá jen doufat, že si něco nechal i pro další zápasy.
Škoda, že se na utkání nedorazil podívat žádný delegát. Málem se nám totiž podařila světová rarita, která snad připomíná jen „historickou“ porážku skalického dorostu pár let zpět, ačkoliv v půli vedl snad 5:0. Naše vedení bylo ještě o jednu trefu bohatší, a přesto se nám podařilo utkání během posledních deseti minut pořádně zdramatizovat.
Vše jsem začal já, když jsem před vlastní brankou nemilosrdně přenechal soupeři naši rozehrávku, a čisté konto bylo v trapu (Jsme ti Mates zapomněli říct, že za vychytanou nulu dáváš od letoška flašku. Takže vlastně není zač:). Následovaly další chyby a inkasované branky vznikající jen díky naší rozladěnosti a hledání problémů. To asi z toho sluníčka, které na nás vykouklo po snad dvou a půl roku trvající zimě.
Kdyby se hrálo o deset minut déle, mohlo to být ještě pořádně zajímavý. Takto si můžeme užít první letošní výhru, poučit se z chyb, které jsme udělali a připravit se na další zápas ve Valchově, na který se snad již konečně uzdraví Jakub „Lafata“ Pačínek(jak se sám neskromně nazval). Nepříjemnosti k fotbalu patří, ale nemám strach, že bychom se jich nezbavili. Do Valchova s čistou hlavou a písní na rtech (případně v rádiu)!
P.S. – při pohledu na rozpis domácích zápasů v první polovině sezóny se nabízí udělat z Čížovek nedobytnou pevnost a všechno vyhrát. Co říkáte, máme na to nebo nás malinko přeceňuju? Chce to nějakou motivačku.