Silvestr cup tentokrát přinesl čtvrté místo
Ročník roku 2010 pro nás paradoxně startoval již na konci roku předchozího. Po krátkém rozhýbání při fotbálku v Letovicích přišel navíc jeden z vrcholů sezóny – Silvestr cup. Je totiž celkem jasné, že proti tolika kvalitním hráčům už letos nenastoupíme. Cílem bylo za každou cenu vylepšit minulé poslední místo.
Do dalšího ročníku tradičního boskovického turnaje zasáhla pětice týmů. Kromě nás také Sadros, Orel a dva týmy Dynama, z nichž by první snesl přízvisko all-star. Oproti minulému roku jsme se tak postavili největším favoritům.
Ačkoliv většinou přichází vrchol až nakonec, nás čekal nejdůležitější zápas hned na úvod. Při pohledu na ostatní soupeře bylo jasné, že druhý tým Dynama bude nejhratelnější soupeř. A tak jsme šli za výhrou od samotného výkopu.
Protihráčům jsme se vyrovnali jak v defenzívě, tak v ofenzívě. Šancí jsme si dokonce dokázali vytvořit i více. Opět jsme však naráželi na špatnou koncovku. A když šlo do tuhého, nedokázali jsme ubránit Supa, který poslala Dynamo do vedení. Do konce zápasu chybělo méně než pět minut, jenže tentokrát jsme se nepoložili.
Datel výjimečně vyrazil s míčem dopředu, založil akci na jejímž konci stál Peca a pohotově srovnal skóre. Dynamo následně dorazil rychlý protiútok a Martinův zásah do černého. Soupeř se již nedokázal zvednou, naopak Karel ukázal, až na zakončení, všem přítomným jak má vypadat pořádný průnik přes celé hřiště.
Druhé utkání nám do cesty postavilo kvalitní výběr Dynama A. Tým složený z mnoha ofenzivních es, které dokáží sami rozhodnout zápas. Posílení první výhrou jsme však dokázali i nyní držet krok a vést poměrně vyrovnané utkání. Až do chvíle, když přišla před poločasem série chyb. Nejdříve jsme si při zmatcích prakticky poslali míč do vlastní sítě, následně Macek špatně vystartoval po centrovaném míči. A po rychlém brejku byl stav 0:3
Dynamo jsme dokázali výborně rozehrát a začala prakticky hra kočky s myší. Naše nadšení opadlo, naopak Dynamo hrálo na parádičky. Výsledkem byly, po několika kolotočích v naší obraně, další čtyři branky za zády Macka. O čestný úspěch se za stavu 0:4 postaral chytrým lobem Bujón. To však od nás bylo vše.
I do třetího zápasu jsme vstoupili tak, jako končil ten předešlý. Tentokrát však zdecimovaní jako psy. Hra bez aktivity, nápadu a pohody přinesla největší debakl na turnaji. Po katastrofálním prvním poločase, kde jsme nechali Orel dělat co si zamanul, jsme se sice zvedli, nicméně nám to bylo pramálo platné. Zkušený soupeř nám nasázel znovu sedm branek, tentokrát jsme se však netrefili my. Po výborném začátku tak přišel další debakl. Navíc nás nakonec čekal již jistý vítěz.
Poslední utkání přineslo v šatně hecování, komu se podaří prostřelit brankáře se zkušenostmi z Gambrinus ligy. A asi málokdo by čekal, že se to podaří Karlovi. Ten se z ničeho nic objevil u prázdné branky, přesně v místech, kam Šustr vyrazil Mahutovu střelu. A jen lehce poslal míč do sítě.
Pouze přitom ale snižoval na 1:2, když jsme nedokázali ubránit povedený brejk a také rohový kop. Branka nalila do našich žil další aktivitu, jenže Sadros znovu ukazoval svou kvalitu. Rychlými akcemi nás nemilosrdně trestal, branku jsme dostali i od brankáře Šustra. I třetí utkání skončilo vysokou prohrou.
Důvod, proč jsme letos obdrželi tolik proher, je prostý. Zatímco loni na turnaji startoval zcela nový, nesehraný tým, který s respektem nehrál do plných, letos jsme do turnaje vstoupili, jako rovný s rovným. Dalším podstatným důvodem byla zkušenost obrany. Zatímco Karel s Datlem mají odkopanou jednu sezónu a Greny začínal úplně od nuly, loni kromě Pajócha nastoupili také Mara a Vondys. I tak jsme však ukořistili výborné čtvrté místo a porazili Dynamo.
Sestava: Macek – Pajóch, Greny, Kódl, Datel – Peca, Mahut, Peťan, Bujón, Martin